Vzpomínka na Lemurii
Náš domov. Naše země, tvrdě pohřbená, téměř zapomenutá.
Snový deník zvlčelé lvice.
Ano, jsem stále aktivní. :)
Náš domov. Naše země, tvrdě pohřbená, téměř zapomenutá.
Obrovský hrad, který je v podstatě živý. Splývá s krajinou a poskytuje útočiště, vědění, bezpečí a domov prastaré magii. Jestli existuje kolektivní silové místo, jedno z největších a nejsilnějších v dějinách lidstva jsou nepochybně Bradavice. :)
Obloha potemněla a příroda kolem taktéž. Vše nabralo podivné barvy. Byl to totiž jediný způsob, abych si uvědomila jednu prostou pravdu - tady nejsem na Zemi. Kolem však byli různé postavy, a já byla zřejmě jedna z nich. Nebo ne? Jsem vůbec člověk?
Byla noc. Válka. Ale ne ta, jak ji známe. Do světa začala pronikat temnota, proti které se nedalo bojovat. Došlo nám, že je to smrt, a otvírala nám bránu do nového světa.